Deníček nedonošeného mimi s rozštěpem

9.-11.měsíc

Na listopad 2010 jsme dostali stanovený další termín  operace. Přes veškerou snahu opět dostal rýmu, opět jsme byli na foukadlech, avšak podařilo se nakonec k operaci dopracovat. V neděli 14.11. jsme odjeli do Brna k nástupu na operaci patra, o které píšeme v samostaném odkazu.

V té době Mikuláš bravurně lezl a stavěl  se  k nábytku, což tak trochu komplikovalo bezproblémový pobyt v nemocnici, protože lézt nebylo v nemocnici kde, takže pohybovou aktivitu bylo nutno řešit zavíráním do postýlky nebo pohybem na velké nemocniční posteli  maminky nebo nošením v nosítku Manduce po chodbách oddělení (mimo oddělení vycházet nešlo kvůli možné infekci). Také citová fixace na maminku byla trochu na obtíž - jakmile ztratil na sále maminku z dohledu, propadl hysterii a nemohli ho uklidnit. V nemocnici jsme strávili po operaci ještě 2 dny, ve čtvrtek si pro nás přijel tatínek a odvezl nás domů, abychom v pátek oslavili doma první narozeniny.

Jak jsme slavili? Slavili spíš příbuzní, pro nejbližší rodinu datum v rodném listu přestavuje zatím spíše datum, kdy se stalo něco nepřirozeného, kdy byl kontakt s mrňousem na skoro 2 měsíce přerušen. Narozeniny jsou nejbližšími osobami vnímány spíše k datumu, kdy jsme si Mikuláše přivezli z nemocnice domů (tj.koncem ledna)-teprve toto datum bylo dnem, kdy jsme měli pocit, jako bychom si jej přivezli z porodnice. Takže oslava narozenin byla spíše formální kvůli nejbližší rodině, ostatně Mikuláš ani nevypadá ani se nechová jako roční miminko.

Brzy po operaci se začly rozvíjet řečové dovednosti. Jednak začal mít Mikulášův hlas jiný tón, ale Mikuláš sám si začal více hrát se zvuky a mluvidly. Výsledkem bylo, že během 14 dní po operaci řekl své první smysluplné slovo a to bylo ham (nebo mňam?-každopádně ví, co chce říct). První vánoce jsme tak mohli prožívat o dost radostněji než před rokem - vzpomínky na to co se stalo před rokem se stále vrací, ale jsou překrývány také pocitem vděku za to, jak vše dopadlo.

Co ještě se událo nového? Začli jsme experimentovat co se týče řešení pupínků na obličeji (odborně tomu říkají exantém). Před operací jsme dostali na vyrážku  Aerius - měli jsme už totiž podezření, že vyrážka není na příkrmy, ale na mléko, protože to by musel být Mikuláš alergický úplně na všechno. Do nemocnice jsme odjížděli s Nutrilonem Allergy s plně štěpenou bílkovinou (bohužel v nemocnici nám nejdřív zakázali si na oddělení připravovat mléko samostatně, že ho musí vozit z jejich mléčné kuchyně, pak zjistili, že tento druh mléka v nabídce kuchyň nemá, vzápětí nám objednali prý podobné mléko, po 2 dnech strávených na JIP jsme zjistili, že ho napájeli nikoli mlékem pro alergiky, ale mlékem proti ublinkávání, tak mu dali nakonec alespoň HA mléko a domů jsme jeli jak s vyrážkou, tak skoro s průjmem). Vzhledem k průjmu, který měl Mikuláš po nemocnici jsme se rozhodli jít v experimentování dál - zkusili jsme mléko bez laktozy (AL 110 od Nestlé) a ejhle - pupínky byly o 50 % lepší. Před vánocemi jsme si sami zjistili, že existuje mléko jak bez laktozy,  tak s plně štěpenou bílkovinou (Alfaré od Nestlé) a během pár dní užívání tohoto mléka jsme se pupínků skoro zbavili. Vaříme a pečeme  jídla s náhradami mléka (pohankový nápoj, Oves milk, rýžové mléko, špaldový krém od IsolaBio atd., studium etiket výrobků je nezbytné).

V korig.11.měsíci Mikuláš chodí kolem nábytku, nejraději ale leze. Naučil se paci, paci a tluču tluču mák (někdy se vzbudí v noci a ukazuje, že prostě paci paci umí), ukazuje tákhle velikej (nereaguje ale na povel velikej, ale na  slovo "tákhle" - stačí pak v běžném rozhovoru vyslovit  slovo "takhle" a už letí ruka Mikuláše nahoru a už je v záklonu, jak to rve úplně nahoru). Dokonce když chce být jen tak pochválen, tak  ukazuje rukou nahoru "takhle velikej" (vypadá to spíš potom jako socha svobody) - ví, že bude následovat aplaus a obrovská pochvala za šikovnost. Co ještě umí: vlézt do šuplíku s hračkami a rabovat (ale neumí vylézt ven), jezdit s autíčkem, otvírat a "uklízet" šuplíky, trhat a pojídat papíry, noviny, časopisy, ocucat na co přijde, ví co to znamená koupat se, čistit zuby. Když přijde táta domů, musí si ho neprodleně vzít, jinak je řev. Je citově vázán na maminku, osoby, které nejsou bezprostředními členy rodiny nevnímá jako bezpečné (to se týká i babičky a tetiček, které vídá zřídka). S cizími osobami komunikuje jedině v mámině náručí nebo vestoje zčásti schován za máminou nohou.Dokáže s bráchou lumpačit, sleduje jak si starší brácha hraje, chce se taky zapojit. Ze všech předmětů v obývacím pokoji nejvíc miluje rybičky a ovladač na televizi. Koncem korig.11.měsíce zjistil, jak vylézt na křeslo a poté i jak vylézt na vyšší pohovku. Rád se dívá přes prosklené dveře obýváku do sadu a na zahradu. Chodí sám  s chodítkem (vozíčkem), který mu přinesl Ježíšek.

Co neumí: dát dvě kostky na sebe. Nechce pít z učícího hrnečku (stále ještě neumí sát, tj.vytvořit v puse dostatečný podtlak pro sání), z tekutin pije jen mléko, čaj nebo jiné tekutiny pije jen velmi omezeně nebo vůbec. Začíná jíst malé kousky potravy, ale moc se mu to nelíbí, kousání ho zdržuje od jiných zajímavých činností.

Na kontrole v poradně pro nedonošené děti se jeví jako zdravě se vyvíjející se dítě, pozadu je v samostatném krmení se lžičkou, což lze předpokládat vzhledem k tomu, že  lžička je pro něj takřka novým pojmem až po operaci patra v 10.měsíci.  Další kontrola nás čeká až ve 2.letech a to už nás bude čekat i psychologické vyšetření.

Fotogalerie: 9.-11. měsíc

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode