Deníček nedonošeného mimi s rozštěpem

O rozštěpu-praktické tipy z naší domácnosti

V podkapitolách tohoto odkazu najdete naše praktické zkušenosti, které mohou pomoci rodičům  vyhnout se někdy zbytečným experimentům na mrňousovi. Nehledejte zde 100 % rady, rozhodně bych rodičům radila, aby se řídili zdravým rozumem a citem. Každé miminko je úplně jiné, má jiné vnímání, jiné bolístky. Zatímco jedno snese výměnu nostrilek bez řevu, u nás to je vždycky s muzikou. Zatímco jedno pije od prvních dnů po narození z obyčejného dudlíku, jiné se s obtížemi dopracuje k pití z Habermana. Zatímco jedno dovede u doktora v klidu posedět, zapózovat,otevřít pusu a ukázat rozštěp i zevnitř, jiné z dosavadních negativních zážitků v nemocnicích musí držet 3 dospělí, aby mu vůbec tu pusu otevřeli. 

Moje dosavadní zkušenost je:

1. zachovat si zdravý rozum (vím o maminkách, které chodí k lékaři s dotazem, jak často mají měnit nostrilky a když doktor řekne, že jednou denně, tak prostě mění jednou denně a hotovo)

2.řídit se citem (a naslouchat miminku, někdy ale musí naslouchat naopak miminko, když třeba nechce jíst)

3. snažit se v sobě vydobýt i ty nejzazší zbytky trpělivosti

4. nezapomínat, že mrňousek z toho jednou vyroste (takže těšit se na to, až z těch všech bolístek a trápení vyroste, nebo až se alespoň dostane do stavu, kdy už lepšího stavu dosáhnout nelze, ale na druhé straně  užívat si toho nejkrásnějšího mrňousovského období  - prvního úsměvu, prvních motorických dovedností atd., které se už nikdy nevrátí).

5. nezapomínat na sebe - myslím, že většina maminek odmítne nabídku manžela jít se třeba na chvíli projít ven, že on pohlídá. Mnohá maminka, která je vyčerpaná celodenní náročnou péčí, nemá pomyšlení na to, že by se měla obléknout a půl hodiny někde brouzdat s tím, že za hodinu by mělo miminko jíst a jestli manžel zvládne přebalit atd. Pro mě bylo snesitelnější a smysluplnější v prvních nejnáročnějších měsících když: jsem si šla na chvíli schrupnout, dala si voňavou vanu plnou horké vody, vychutnala jsem 5 minut si na zahradě kafíčko, upekla jsem dobrou buchtu (protože mě to baví, ne že bych musela), když  jsem psala tyhle stránky. Asi taky neškodí zachovat si dosvadní vztahy s kamarádkami - když už člověk nemůže z nějakého důvodu zajet za nimi (když je třeba miminko nedonošené a kvůli infekci s ním není vhodné nikde jezdit), tak může kamarádka přijet k vám domů (podle toho se pozná, že je to kamarádka). Taky je výborná věc nakontaktovat se na někoho s podobným osudem - poznala jsem výbornou maminku s rozštěpáčkem z nedalekého města a po internetu si dopisuji s maminkou, která má stejně nedonošené miminko jako já. Vždycky si máme co říct a nemusí se mluvit jen o rozštěpech nebo o bolavých bříšcích nedonošenců...

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode