Deníček nedonošeného mimi s rozštěpem

Porod nedonošeného Mikuláše s rozštěpem

 

Když jsem dorazila do nemocnice, ohlásila jsem se na příjmu porodnice. V té době už tam čekaly další těhulky, které si tam zvali doktoři do rizikové poradny a na příjmu byly další 4 maminy k porodu. Takže jsem se obrnila trpělivostí a čekala skoro 3 hodiny, až se dostanu na řadu. Říkala jsem si, že to asi není tak špatné, když mě nechají tak dlouho čekat.

Na příjmu byla starší zkušená doktorka – přečetla si doporučení, změřila miminko krejčovským metrem (nikoli ultrazvukem, který ani na ambulanvi neměli) a oznámila mi, že je miminko opravdu  strašně malé – doufala jsem, že miminko bude mít aspoň kilo, ale váhu odhadla rozhodně pod 1000 gramů. Oznámila mi stroze, že mám počítat s tím, že těhotenství bude ukončeno ještě ten den nebo den příští císařským řezem vzhledem k tomu, že trpím preeklampsií a miminko v děloze už delší dobu strádá a bylo by to špatné pro nás oba. Prognózu o přežití miminka mi samozřejmě nechtěla sdělit. Odebrali mi moč na bílkovinu, na kterou už nestačila stupnice. Nacpali mě Dopegytem na snížení tlaku, píchli injekci na podporu dozrávání plic miminka, zakázali jídlo a pití kvůli plánované narkóze a pokoušeli se natočit monitor miminka, což moc nešlo k jeho velikosti.

Při sepisování papírů mi došlo, že v průběhu péče v těhotenské poradně došlo k chybě – když se lékařka na příjmu podívala do průkazky, podivila se, že jsem měla tlak zvýšený už od 20.týdne a nic se s tím nedělalo a že růstová retardace byla zjištěna již při vyšetření k rozštěpu a nebylo to taky dále sledováno. Vyšetření na těhotenskou cukrovku mi nebylo taktéž za celé těhotenství provedeno. Zvedla telefon a zavolala mému gynekologovi, že mě okamžitě přijímá k císařskému řezu – nevím, co jí do telefonu odpověděl, ale ona mu ostře odpověděla, že na to, aby zjistila, že miminko v děloze neprospívá stačí, když si vezme do ruky krejčovský metr a nepotřebuje k tomu super ultrazvuk.

V poledne mě přijali na gynekologii-porodnici – zavolala jsem manželovi, že je to moc špatné a že miminko pravděpodobně nepřežije – pocit, který jsem v tu chvíli měla nebyl  ani tak zoufalství, jako spíše rezignace, že to je prostě konec. Pořád jsem si říkala, že mám doma ještě další děti a ty mě potřebují, tak že to musím zvládnout. Absolvovala jsem podrobný ultrazvuk – odhad váhy miminka ve 29.týdnu zněl: 800 gramů. Pokoušeli se natočit další monitor – to se moc nedařilo, takže mě přestěhovali přímo na pokoj u porodního sálu, kde měli lepší monitor. Tam miminko 3 hodiny průběžně monitorovali, sestry přicházely po 10 minutách a vzdychaly, že je to špatné. Začali mě připravovat na císařský řez, ke kterému to neodvratně spělo, zatím jen nebylo jasné, kdy jej provedou. Odpoledne přijel manžel, který mi přivezl věci – stávající situaci jsme brali tak, že musíme přijmout stav takový, jaký je, že prostě naše miminko nepřežije a že to tak možná bude lepší, než aby bylo postižené komplikacemi z nedonošenosti ještě navíc k rozštěpu. O půl osmé večer padlo konečné rozhodnutí, že v půl deváté bude těhotenství ukončeno. Přišel za mnou lékař z novorozenecké JIP, aby mi sdělil, jak to bude probíhat. Vše jsem přijala ve stavu rezignace a rozloučila jsem se s miminkem. Když mě vezli na sál, snažila jsem se uklidnit, ale bulela jsem a bulím i teď, když tohle píšu a vzpomínám na tu hrůzu, co jsem zažila.

Mrňous se „narodil“ císařským řezem ve 20:38 ve 29.týdnu těhotenství s váhou pouhých 800 gramů, délka 36 cm. Po resuscitaci na porodním sále byl převezen na JIP, kde byl  2 dny na řízené ventilaci i s ohledem na skutečnost, že rozštěpová vada pusinky  v počátku vylučovala jinou formu dechové podpory. Den po porodu, co jsem se trochu zmátořila, mě manžel odvezl na JIP – nejdřív mi to nechtěl dovolit, ale já jsem trvala na tom, že se chci s naším chlapečkem rozloučit a aspoň jednou ho vidět, protože ranní informace o jeho stavu nezněly příznivě. Na JIP pustili pouze mě, manžel tam nesměl, protože začala zrovna epidemie prasečí chřipky a byly omezeny návštěvy. Lékařka, která měla službu, mě k mému překvapení ujistila, že chlapeček na tom vůbec není tak špatně, že je stabilizovaný a že musí být na ventilátoru jen s ohledem to, že má rozštěp a to vylučuje jinou formu dechové podpory, než jakou mívají děti v jeho stavu, ale bez rozštěpu. Vraceli jsme se s malinkou nadějí v duši, že náš chlapeček to vybojuje, ale i s velkými pochybnostmi, jak jsme schopni zvládnout všechny zdravotní komplikace, které vyplývají z nedonošenosti, plus navíc ještě rozštěpovou vadu - v tuto chvíli se nám zdála rozštěpová vada jako prkotina a tvrdím i dnes, že ve srovnání s problémy, které má nebo může mít těžce nedonošené miminko je to prkotina, se kterou se dá žít.

Fotogalerie: Porod nedonošeného Mikuláše s rozštěpem

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode