O nedonošenosti

V podkapitolách tohoto odkazu najdete naše praktické zkušenosti, které mohou pomoci rodičům  překonat některá úskalí prvního půl roku, zvláště pokud za sebou nemají již zkušenost rodičovství (pamatuji si, jak jsem silně tápala v začátcích své rodičovské dráhy u staršího syna bez podpory a rad babiček). 

Nedonošená miminka mají start do života komplikovanější než donošené děti. Citový vztah maminky k dítěti je přerušen jeho nuceným umístěním v inkubátoru, někdy na poměrně dlouhou dobu. Osobně jsem měla jeden čas během pobytu na JIP pocit, že mě Mikuláš nikdy nepřijme za mámu, že si budem úplně cizí, když jsme od sebe tak nadlouho odtrženi, že to bude jako adopce. Některá miminka (jako třeba to naše) reagují na vjemy, které přicházejí zvnějšku inkubátoru, přecitlivěle. Například Mikuláš nesnesl, když se do inkubátoru strčila ruka, pokusy o hlazení jsem  už při těch řídkých návštěvách na JIP postupně vzdala - na mazlení si však po propuštění z nemocnice velmi brzy přivykl, sestřičky mě  už v Praze při nástupu k Mikulášovi do nemocnice upozorňovaly, že to bude maminčin  mazílek a měly pravdu (po roce života s námi si v noci vynutí spánek v posteli rodičů, bez maminky se nikam nehne). Podobně první 2 měsíce nesnesl koupání, pravděpodobně je měl spojené s negativními pocity - ve 3/4 však  roce rejdil ve vaně a cákal radostně vodu a na koupání se vyloženě těšil, byl to pro něj radostně očekávaný večerní rituál. Z toho důvodu je potřeba být mimořádně trpělivý a dát jim čas zvyknout si jak na nové prostředí, tak na osoby v domácnosti, od kterých byly načas nedobrovolně odtrženy.

Mnoho běžných činností, které přináší u donošených dětí radost, se stávají u nedonošeňátek naopak zdrojem stresu a trápení (kojení, papání, kakání, motorické dovednosti atd.). Např.u nás bylo ústředním bodem všeho dění v prvním čtvrtletí boj o  buzení na jídlo (pochrupkávání u jídla protahovalo dobu jídla na neúnosnou dobu), pokusy o správné pasení koníků, bolení bříška obnášelo hodiny a hodiny nošení, houpání, nahřívání a masírování bříška atd. Je hodně věcí, o kterých víme, že nás stály příliš mnoho rodičovské energie  a už bychom je nechtěli znovu vrátit.

Je dobré  nezapomínat, že mrňousek z toho největšího trápení jednou vyroste (takže je dobré  těšit se na to, až z těch všech bolístek a trápení vyroste, nebo až se alespoň dostane do stavu, kdy už lepšího stavu dosáhnout nelze, ale na druhé straně  užívat si toho nejkrásnějšího mrňousovského období  - prvního úsměvu, prvních motorických dovedností atd., které se už nikdy nevrátí).

Péče o nedonošené miminko je mimořádně vyčerpávající, musíte být neustále k dispozici - už taková drobnost, jako je krmení  odtříkaným mateřským  mlékem je záležitost, která značně komplikuje veškeré denní i noční činnosti (odstříkat, nakrmit, dokrmit umělým mlékem, odříhnout, uspat, umýt nádobky a odsávačku, vysterilizovat a jet zase všechno nanovo a to ve dne v noci. Mezitím cvičit 4x Vojtovku, vyprat, popř.odvézt starší dítě do školky, vyžehlit, uklidit ten nejhorší binec a jet do nejrůznějších poraden atd).  Proto je důležité  nezapomínat na sebe a využít všemožné zdroje pomoci, od manžela až po babičky (pokud jsou ovšem ochotné se angažovat) a kamarádky.